Vozík pro Áju (vlastně spíš za Áju)

 

     S přibývajícím věkem našeho potomka se objevil problém, jak s ním překonat pěšky větší vzdálenosti, aniž by to bylo spojeno s extrémním řevem a protesty ze strany našeho nadprůměrně živého potomka. A zároveň jak trošku více utahat Áju. Po shlédnutí několika romantických fotografií zapřažených berňáků do vozíků v odborných knihách jsme se rozhodli, že si vozík pořídíme taky. To jest sami vyrobíme. Největším problémem se ukázalo získání informací jak má vozík vypadat, rozměry a další konsktrukční detaily. Naše snaha se velmi rychle "proflákla" a nakonec jsme několika dalším nadšencům slíbili, že popis konstrukce hodíme na papír a dáme k dispozici. A tak, i když s vněkolikaměsíčním zpožděním, činím.

    Při naší konstrukci jsem vycházel z vozíku Pavla Pečenky (CHS Z Mokrovous), který zase vycházel z konstrukce p. Březovského (CHS Z Hodolan). Trošku jsem konstrukci upravil, ale základní rysy jsou v podstatě  shodné. Podstatné jsou vnější rozměry, které jsou hlavně dané možnostmi při uložení a přepravě vozíku. Naše rozměry vycházely z velikosti zavazadlového prostoru Škody Forman.

   Výkresová dokumentace k vozíku (ve formátu JPG).    kompletní ke stažení jako ZIP.

   Fotodokumentace k vozíku (průběh stavby, hotový vozík)

   Seznam použitého materiálu.

   Několik záběrů z "praktického provozu"

   Většina materiálu je běžně dostupná (ocelové profily). Kolečka jsme použili nafukovací, s jehlovými ložisky dodávané firmou Montako (www.montako.cz), typ NB260JL, cena asi 350 Kč za jeden kus. Lze samozřejmě použít kola jiná, ale levnější jsem nenašel. Lze použít i lepší ložska (kuličková), ale pro daný účel je to zbytečné (to mám ovětené od odborníků) a drahé. Hliníkové disky s kuličkovými ložisky jsou i těžší a kladou vyšší nároky na přesnost výroby osiček. Problematické části pro výrobu jsou otočné ložisko přední nápravy a osy (hřídele) pro kolečka.

    Otočné ložisko (čep) lze použít či vyrobit jiné, pouze je potřeba dodržet max. rozměry tak, aby se vešlo mezi korbu a osu předního kola a aby bylo konstruované tak, aby se dalo dobře a pevně  ukotvit do konstrukce. Námi použité ložisko je vyrobené až zbytečně  precizně a důkladně (při zátěži několika desítek kg je zbytečné použít třetí axiální kuličkové ložisko apod.). Rozměry lze samozřejmě přizpůsobit dle ložisek, které jsou k dispozici. Celé ložisko je konstruované jako těsné tak, aby již nebyla potřeba během životnosti vozíku jakákoli údržba.

    Osičky pro kola (8) jsou soustružené z kulatiny. Menší průměr vychází z použité trubky. Průměr 20 mm pro kola není nijak kritický. Jehlové ložisko není tak náročné na přesnost uložení. Osičky jsou v trubce naraženy a zajištěny šroubem. Kolo je na osičce zajištěné podložkou (37), která je zajištěná proti pootočení excentricky umístěným kolíčkem (není na výkrese uvedeno) a upevněná jedním šroubem M6. Mezi podložkou a kolem a kolem a hřídelí jsou silonové podložky (pro snížení tření).

   Rám vozíku je svařený z profilů. Je vhodné si před svařováním vyvrtat otvory pro pozdější přIšrooubování korby (dřeva). Šikmé vzpěry jsou uvedeny s přibližnými délkami, neboťrozměry nejsou kritické a některé je vhodné řezat přímo na míru dle již hotových a svařených částí. Vyčnívající části úhelníků jsou seříznuty tak, aby se o hrany nemohl nikdo poranit (viz fotografie). Na hotový rám jsme přivařili zadní nápravu. Pro přesnější a pohodlnější práci jsme si zadní osu podložili jednoduchými stojánky, srovnali a pak pohodlně přivařili jednotlivé vzpěry. Pak jsme přivařili těleso ložiska (31), které jsme si podložili kusem plechu, srovnali a opatrně přivařili držáky ložiska (13-15). Pak jsme svařili držák ojí (16-20), čep ložiska (30) jsme opatrně přivařili na základ přední nápravy (20). Čep ložiska jsme zasunuli do tělesa ložiska (31). Tím jsme měli přední nápravu (bez osy) na vozíku. Do držáku ojí jsme si upevnili ohnuté a svařené oje (26), srovnali si oje s hranou vozíku do roviny. Nyní jsme stejnými držáky jako u při svařování zadní nápravy podložili přední osu, srovnali a opatrně  přivařili vzpěry (21-25). Tímto způsobem montáže máme zajištěnou stejnou výšku obou náprav a velké tolerance délek téměř všech vzpěr.

   Pak už zbývalo jen zkompletovat oje (v přední části jsou zavařeny do otvorů ohnuté kousky kulatiny (27), do kterých pak provlékneme pásky s karabinami pro uchycení ojí k postroji), vozík očistit, obrousit a natřít. Pak přišroubovat korbu (použili jsme modřínová prkna), nasadit kolečka a vozík je hotový.

   V popisu není uvedena konstrukce rozporky. Ta je zatím řešena provizorně. Její konstrukce je dobře vidět z fotografií. Jde o např. kus dřevěné kulatiny délky asi 340 mm, která má uprostřed čep, kterým ji nasadíme (pohyblivě) na prostřední držák oje a na koncích oka pro uchycení postraněk.

   Postroj jsme si nechali vyrobit u sedláře. Jeho konstrukce je vidět opět z fotografií. Je nutné, aby postroj měl jednak oka na přichycení postraňek a pak v přední části (blízko prsního pásu) oka pro uchycení ojí. Vzhledem k hmotnosti přezek je lepší, když jsou přezky umístěny na obou stranách postroje (náš sedlář vycházel z kostrukce pro koně  - tj. všechny přezky na jedné straně, aby se nemusel obcházet kůň. V případě zájmu můžeme postroj změřit a míry poslat. Nejlepší je ale vzít psa k sedláři ssebou a s určitou rezervou nechat postroj udělat na míru. Postraňky pak uděláme na míru po zapřažení psa do vozíku.

   První zkušenosti s provozem.

Převzaté rady z jiných webů (čímž se omlouvám autorům článků, které jsem si kdysi stáhl a už ani nevím odkud):

   Jak cvičit psa pro práci v saních

  Spousta rad jak cvičit psa na zapřažení atd... (odkaz)